Po třech sériích zamýšlení nad všednodenními i neobyčejnými zážitky je načase otevřít čtvrtou rundu. Již jsem pojednala o životě ženy ve středním věku, o svých peripetiích s chovem slepic ve městě a o požehnaném roce oddechu. Několik měsíců jsem nenapsala ani řádku, neboť jsem stále doufala, že se mi rozbřeskne a narazím na zásadní a převratné téma, které spolu s Vámi postupně rozkryji, probádám, převrátím vzhůru nohama a z líce do rubu, prostuduji a dokonale poznám. Žel, zjišťuji, že materiál, který mám k dispozici, je opět docela obyčejný. Mám jen svůj život. Své vzpomínky, dny jsoucí a budoucí a k tomu myšlenky, které ty dny naplňují.
Být tak vypravěčem, který si umí vymýšlet fantastické historky... to byste si početli.
Být tak celebritou, která má za sebou pestrou a nevšední kariéru... chtěli byste znát každou podrobnost.
Být tak boháčem, co si může dovolit vydávat a marketingově zaopatřovat výpravné publikace plné blábolů... ale to byste asi číst nechtěli a ani já bych to nechtěla psát.
Jsem vděčná za nemnoho svých věrných čtenářů, kteří často uvažují podobně jako já, zažívají podobné banální příhody a dělá jim radost, když někdo ty obyčejnosti vysloví za ně. Buďte vítáni v novém cyklu našich příběhů!
PS: Usilovala jsem pro ně najít originální a vtipný nadpis. Po dlouhé námaze a desítkách přeškrtaných variant mi však nakonec jako nejvýstižnější připadlo úplně běžné slovní spojení. Takže jdu na to, s padesátkou na krku.
Nejlepší nápady mi obvykle přicházejí ráno. Vyspalá, nasnídaná a upravená se na pár minut ocitám na vlastní planetě, kde vládne šťastný tvůrčí chaos, tryskají tam báječné myšlenky a vznikají plány na dokonalé uspořádání zbytku života, lhostejno, jak bude dlouhý. Po těch několika povznášejících minutách nastoupím do autobusu směr pracoviště a svět...
Tenhle světec měl u mě až do letošního února dveře zavřené. Vždycky mi vadilo to srdíčkové šílenství okolo jeho svátku. Časově je zasazen přesně mezi narozeniny mých dvou nejmilovanějších mužů, takže pro Valentýna mi nezbývaly myšlenky a tudíž ani pochopení.
Zní to jako z válečné příručky, ale nenašla jsem vhodnější termín. Nedávno mi přišel klasický dopis (opravdu, poštou v obálce) od kamarádky velmi blízké mému srdci, který mě jak velmi potěšil, tak zaskočil, ba dokonce zarmoutil. I když nikdo neumřel ani neonemocněl. Moje kamarádka píše: "Milá Evičko, ... prodali jsme náš dům a přestěhovali se do...
Od léta jsem nic nenapsala. Pořád jsem potřebovala něco stihnout, roztřídit, vyřídit, pokrýt pracovní povinnosti ve škole, obarvit to či ono, až mě překvapil podzim a po něm advent.
Jsou místa, kde vládne přísná geometrie plná pravých úhlů. Skla, betonových sloupů a ocelových rámů. Barevnost zásadně šedá, černá, bílá. V takovém světě se věci ukládají do srovnaných řad, sloupců, šanonů, zásuvek, aby nic nerušilo estetiku velkých čistých ploch. Někdo dokáže efektivně pracovat jen na uklizeném stole a rovná si i hrnek s kávou,...
Na dovolených bez dětí se dobře přemýšlí. Jelikož nastaly ideální podmínky, zase si mohu v klidu dumat, rozjímat, rozhlížet se po světě a mám na to spoustu času. Vám všem tedy srdečný pozdrav z prázdnin!
"Legíny, opilci a děti říkají vždycky pravdu." Tohle jsem se dočetla na stojací tabuli před jednou holešovickou kavárnou. Možná ti pravdomluvci byli v jiném pořadí, ale to nemá vliv na mou dnešní úvahu.
Městská hromadná doprava je místem velké inspirace. Odmalička ráda pozoruji spolucestující a podle jejich vzhledu, pohybů, chování, případně hovorů o nich usuzuji všelijaké věci. Kdybyste se náhodou ocitli v mém hledáčku, neberte si to osobně. To, co mi navykládá moje fantazie, většinou naprosto nesouvisí s konkrétními pozorovanými osobami. Ty se...
Od chvíle, kdy jsem se stala hobby chovatelkou slepic, se poněkud proměnil můj náhled na ptactvo. Ani předtím jsem nebyla málo všímavá a dojímali mě drobní zpěváčci, obdivovala jsem jejich pohyblivost, obratné lety a přistání, neustálý pohyb a rozmanitý zpěv.