Zkuste si tipnout, jak to dopadne.
Je dobré věci začínat od čistého stolu a také je uklizeným stolem končit. V symbolické rovině s tím souzním, v reálné rovině jsou všechny mé pracovní stoly opět lehce zavaleny rozdělanou prací. Už o tom byla řeč vícekrát, takže pouze konstatuji, že zcela uklizená pracovní plocha je u mě v rovině sci-fi. Jsem s tím srozuměná.
Sedím si tuhle u snídaně, po roce bez zaměstnání velmi duševně odpočatá a listuji jistým respektovaným týdeníkem. Málem mi zaskočilo, když jsem se tam dočetla, že vzít si v práci dlouhé neplacené volno je nyní VŠEOBECNÝM SPOLEČENSKÝM TRENDEM! Kdo by to byl řekl, v době přituhující ekonomické krize domácností...
Najít pronikavý titulek je většinou oříšek a proto rovnou přiznávám, že tohle přirovnání je nejspíš přehnané. Možná se mi ani nepodaří vystihnout, v čem spočívá podobnost pobytu na poušti s pobytem u přátel v zahraničí. Ono také není snadné pochopit, proč se od pradávna někteří lidé uchylují na poušť, když tudy ani necestují, ani tam nebydlí....
Nikoli poprvé pan Svěrák svým písničkovým textem dokonale vystihl mé aktuální rozpoložení, proto jsem si dovolila jeden jeho kousek do titulku vypůjčit. Dnešek přinesl tak intenzivní dojmy týkající se okolního vzduchu, že tentokrát se musím více věnovat právě této plynné směsi, bez které by život na Zemi nebyl možný.
Psát o vděčnosti je nevděčné. Psaní o průšvizích, nesnázích a pohromách je mnohem snadnější, neboť obsahují drama už ze samotného principu, lze je zveličovat, všelijak přibarvovat, dokonce o nich vtipkovat, jelikož vtipné obraty se samy nabízejí.
Je to s tím časem prapodivné. Zaslechla jsem nedávno sportovního komentátora, který po vstřelené brance radostně vysvětloval televizním divákům, že hokejista X byl proto úspěšný, že přesně mířil a navíc měl na zpracování puku spoustu času. Musela jsem se smát, stejně jako když lektoři v tanečních vykládají, že v jistém tanci máte při počítání...
Slyšela jsem, že malým dětem čas ubíhá pomaleji, protože pořád objevují něco nového, do čeho se dokáží zanořit s velkým zaujetím. Každou chvíli něco vidí nebo zkoušejí poprvé a jejich životy jsou tak plné dobrodružství a objevů. K tomu je potřeba připočítat těšení se na dospělost, která se zdá v nekonečnu a pak ještě spaní po obědě, které zase...
Je zase pátek a to mi vždycky připomene, jak rychle letí můj (i váš) čas. Pro mně pátek vždycky znamenal něco jako začátek té příjemnější části týdne, předěl, na kterém si zaslouženě vydechnu a mám před sebou pár desítek hezkých hodin. Rytmus týdne je víceméně ustálený, až rutinní, rozrušovaný sem tam nějakou mimořádnou událostí nebo zážitkem. Kdo...
Musela jsem se načas odmlčet, protože mi přišlo nemístné psát o svých nicotných příhodách ve dnech, kdy čísi zlá vůle shodila první kostku domina a tím spustila dlouhý a zdánlivě nekonečný řetězec pádů a hroucení toho, co doposud stálo a zdálo se pevným.
Neměla jsem to téma v plánu, ale nedá se nic dělat. Je to příliš silné. Kdo četl mou sérii "Slepice v metropoli", nechť tento článek bere jako epilog k celému příběhu. A je to zároveň moje pokání za to, co jsem způsobila nevinným.