5140105536026345

Můj nikoli temný středo-věk

Pro psaní hledám a nacházím inspiraci v životě, přemýšlení, modlitbách, knihách, rozhovorech s milými lidmi a všem, co mě potkává. Nedám dopustit na obyčejný sešit a tužku, protože pro množství zážitků a myšlenek bych zapomněla jedno pro druhé a k žádnému zpomalení by tak nemohlo dojít. Nejde o spojitý příběh, pokouším se vyslovit nahlas to, o čem přemýšlím. Věřím, že se svými myšlenkami nejsem osamocená a pokud v někom ze čtenářů způsobí pozitivní rezonanci, bude mi potěšením.

V tomto fejetonu ta slova ani jednou nepoužiji. Za uplynulý rok se vyrojila úplná mračna nových slov a slovních spojení a každodenní realita byla tak laskavá, že nám trpělivě předvedla, co znamenají. Ta dříve málo známá slova nám mimo jiné připomněla, že jsme součástí přírody a tudíž také smrtelní. Už o nich máme představu, už je nepodceňujeme a...

Jízda na kole je symbolem jisté spravedlnosti. Když vyšlapeš kopec, zase si ho potom sjedeš a naopak. Dokud jedeš, udržíš rovnováhu. Když se zastavíš, stabilita je pryč. Pokud je někdo spíše pomalý jezdec jako já, všichni mu ujedou, ale náhradou získá spoustu času sám pro sebe. Nejen proto ráda jezdím na kole. Mám přitom čas přemýšlet, dívat se po...

A je to tady. Nejspíš nastal čas zabalit vlastní podnik. Uznávám, že přišla mnohem zdatnější konkurence a celý můj zpomalovací aparát (prezentovaný v záhlaví této webové stránky) se ukazuje jako pouhá hračka ve srovnání s razancí profesionála, který během několika týdnů ovládl celý civilizovaný svět. Zastavil pohyb, přiškrtil všechny složky...

V životě by mě nenapadlo, že se v mé profesi (učitelka 1. stupně ZŠ) dá pracovat v režimu home office. Ale přihodilo se to. Ocitla jsem se v naprosto nečekaném časoprostoru, kdy sice pracuji z domova, ale ušetřím spoustu času na přepravu z domova a zpět a také množství přívažků, které takové obyčejné chození do práce provází.

Zkušenost mi říká, že průšvihy a nepříjemnosti nikdy nechodí samy, ale většinou po trojicích. Uvedu příklad: Když se vám pokazí auto, zároveň přestane fungovat pračka a ztratíte pouzdro s doklady.

Kdepak, dnes nebudu vyprávět o velikonočním koledování. V našem rodinném životě jsme totiž otevřeli novou kapitolu, a tou je chov domácí drůbeže. Je to teď ve velkoměstech móda. Mít na střeše domu včelín, sdílet komunitní záhony, pěstovat za oknem microgreens nebo biobylinky, pokoušet se o bezobalový nebo dokonce zero waste management domácnosti.

Naše lednička je potměšilý přístroj. Jeden by předpokládal, že co tam vloží, později najde. Není tomu tak. Jistě tušíš, milý čtenáři, že jev má přirozené vysvětlení, kterým jsou další členové domácnosti. Samozřejmě, že se potraviny uskladňují, aby je někdo později snědl. Ale co když se tam začnou objevovat věci, které jsem nenakoupila a mizet jiné,...

Tak mi pomalu končí dovolená. Nezní to moc optimisticky, ale popravdě říkám, že jsem se po všechny ty krásné letní týdny krom jiného zabývala otázkou "co dál se životem" a nejspíš se mi dostalo odpovědi. Ve středo-věku to občas nastává, člověk si zabilancuje, zváží klady a protiklady, nahlédne další perspektivu a nějak se rozhoduje. Mezi klady...

Kdo z nás, živých, může říct, že tomu rozumí? Máme teď sice krásné léto plné dovolených, ale zubatá si pro své žně nevybírá jen dušičkový čas, kdy jsme všichni schoulení, melancholičtí a zapalujeme svíčky, jak pro vzpomínku, tak pro hezkou náladu. Chodí kdykoliv a kamkoliv. Vítaná je jen málokdy.