V polovině mého vlastního století vyprávím příhody, jaké zažíváte i Vy. Ukládám tak každodenní malé radosti a všelijaké myšlenky do truhlice opatřené štítkem "opravdové štěstí". Není potřeba konat kdovíjak velké a slavné skutky po vzoru bájných hrdinů. Stačí milovat, být vděčný, nevzdávat svoje sny a každý den udělat malý kousíček ve prospěch jejich naplnění.
Příběh začíná v červnu 2021 a nikdo v tuto chvíli neví, jak se bude odvíjet. Limitem je pouze čas, o němž se předpokládá, že bude dlouhý jeden rok. A protože do jisté míry platí, že "čas jsou peníze", v tomto smyslu je čas limitem dvojnásob. Jak dlouho dokáže učitelka žít bez učitelské profese a příjmů z ní plynoucích? Jak dlouho dokáže žít bez malých žáčků, které jsou zároveň její velkou radostí i důvodem vyčerpání?
Tato lehká četba sice čerpá z autentických zážitků, není však nutně životopisná. Reflektuje pokusy nezkušených intelektuálů proniknout zpět k vlastním přírodním kořenům a najít vlastní cestu mezi stresujícím, avšak pohodlným městským životem a vidinou venkovské idylky řízené rytmickým koloběhem přírodních cyklů.
Otevřený soubor fejetonů o věcech běžného života, které se snaží uchopit a pojmenovat žena středního věku. Je šťastná, protože vidí krásu v maličkostech, přestože ona ani svět kolem ní není dokonalý. A taky bojuje, protože bez boje to někdy nejde.
Je dobré věci začínat od čistého stolu a také je uklizeným stolem končit. V symbolické rovině s tím souzním, v reálné rovině jsou všechny mé pracovní stoly opět lehce zavaleny rozdělanou prací. Už o tom byla řeč vícekrát, takže pouze konstatuji, že zcela uklizená pracovní plocha je u mě v rovině sci-fi. Jsem s tím srozuměná.
Sedím si tuhle u snídaně, po roce bez zaměstnání velmi duševně odpočatá a listuji jistým respektovaným týdeníkem. Málem mi zaskočilo, když jsem se tam dočetla, že vzít si v práci dlouhé neplacené volno je nyní VŠEOBECNÝM SPOLEČENSKÝM TRENDEM! Kdo by to byl řekl, v době přituhující ekonomické krize domácností...
Najít pronikavý titulek je většinou oříšek a proto rovnou přiznávám, že tohle přirovnání je nejspíš přehnané. Možná se mi ani nepodaří vystihnout, v čem spočívá podobnost pobytu na poušti s pobytem u přátel v zahraničí. Ono také není snadné pochopit, proč se od pradávna někteří lidé uchylují na poušť, když tudy ani necestují, ani tam nebydlí....
