Už to tak u mě bývá, že uklízím až po Vánocích. Podle mě se pro důkladné revize plných polic a šuplíků mnohem lépe hodí leden, který je prost všeho adventního vyšilování. A tak jsem v lednovém pátrání narazila na krabici od bot plnou…hádejte… svatebních oznámení! Od všech možných přátel, známých i lidí, které znal spíš můj muž a já vůbec. A to všechno jsem skladovala z dnes už zbytečného důvodu, na který si ani neumím vzpomenout. 

Když už mi tu roky zabíraly místo, alespoň si je pročtu. A nestačím se divit a usmívat…

Mám před sebou přehlídku dobového vkusu, invence nebo bezradnosti snoubenců od osmdesátek po dnešek. Některá oznámení jsou tak dobře nápaditě a graficky vyvedená, že by se za ně nemusel nikdo stydět ani dnes. Některá jsou dělaná doslova na koleně a velmi nízkonákladově a budí něco jako něžné dojetí. Vzpomínám nad nimi na kamarády z mládí, na to krásné období chození a trochu tajného líbání, čas upřímných gest, na velká odhodlání a životní plány nás plus mínus dvacetiletých. Z některých kartiček stéká průmyslová romantika, co nebudí emoce a nejspíš je nevyvolávala ani před třiceti lety. Jinde je zas zřetelný záměr ohromit a prezentovat, jak dobře si autoři vedou. Některé jsou strohé a věcné, neboť jejich posláním bylo pouze oznámit a nic víc.

Seděla jsem nad tou pastelovou - bílo - zlatou hromádkou a přemýšlela, jestli sbírku nemohu ještě nějak vytěžit. Začala jsem ji tedy třídit a počítat (Hejného didaktiku matematiky v sobě nemohu zapřít, to je marné) s tímto výsledkem:

Ze čtyřiceti pěti oznámení jsem osm párů vůbec neznala nebo jsem je sice znala, ale netušila, co je s nimi dnes. Vyřazeny. Zbylo třicet sedm. Z nich na jednu kupku šla ta, jejichž protagonisté stále žijí ve společném manželství. Na druhou pak ta, jejichž aktéři se rozešli a svoje sny a plány na společnou lásku až do smrti museli opustit.

Takže hádanka pro vás, milí čtenáři: která hromádka byla větší?

Dělili jsme lichý počet a o jediný kousek byla větší hromádka těch rozvedených. Ale oproti celostátní statistice je počet mých na první pokus šťastně vdaných/ženatých přátel mimořádně velký. Slovo “šťastně” radši hned dávám do uvozovek, protože co to znamená a jak to kdo prožívá, nelze zvenku posoudit.

Své statistické a přátelologické šetření tedy uzavírám takto:

Je projevem důvěry, odvahy a snad i optimismu, vstoupit do manželství. Jestli spojení vyjde a bude šťastné, je v okruhu mých známých matematicky padesát na padesát. Štěstí ale unaveno nesedá na kohokoli. Zázraky se totiž dějí, když se na nich upřímně a s otevřenou myslí pracuje, po malých troškách, ale vytrvale. Ať už jde o valentýnskou večeři ve dvou, uklizený byt nebo držení za ruku při obavách nebo nemoci.

Krabice od bot splnila svůj účel a zmizela ze scény navždy. Já ale budu potřebovat ještě pár nevlídných zimních týdnů, neboť úklid mého království zdaleka není dokončen.